Bylo nám 15 let

Petr Liška - Timm
TIMM (oddílové číslo 066) - Dva roky byl rádcem Racků, rok degandawidou a dva roky náčelníkem Bílého Orla v pořadí šestým. Je účastníkem sedmi táborů.

Na podzim roku 1980 jsem po odchodu Balůa a Kuličky do ČSLA a Roye, který se chystal na státnice, zbyl v náčelnictvu pouhopouhý já. Zároveň v té době skončila většina bojovníků éry zvané "libeňské". Zůstalo jen pár mladších a s nimi i rádcové Nandu, Rozum a Robi - a všem nám bylo 15 let

Jako hlavní jsme viděli doplnění členstva a proto jsme zahájili akci náborů na školách, tentokrát na Letné a v Holešovicích. Příliš zdaru nás nepotkalo, ale jeden ano. Nalezli jsme přitom Kozlíka, jednoho z budoucích náčelníků.

Omezili jsme počet tradičních podniků, jelikož jsme je nestačili řádně připravovat. O to více jsme napnuli všechny síly směrem k táboru. Podle oddílových zvyklostí jsme vyhledávali nové tábořiště. (V těchto dobách ještě platilo nepsané pravidlo, že každý tábor se konal na jiném tábořišti. Jiný kraj k poznání a výhody neznámého terénu pro dobrodružné hry.) Úřady ale rozhodly proti nám a tak jsme se opět vrátili na Strakonicko, k rybníku na oddílové letní tábořiště u Dubí Hory. Takže v červenci roku 1981 nás nakonec odjelo 14 na tábor Královny Maud. Název dostal podle celotáborové hry kterou připravil Nandu a byla o dobývání Jižního pólu. Tábor byl pro nás bohatý na získávání zkušeností. Bohužel se projevovali í naše nezkušenosti, např. s etapovou táborovou hrou. Velkou pomocí se stal Natanis, který byl na táboře s námi a zajišťoval nás proti úřadům (tak jako po celý rok), a nejen svým věkem. Vlastně to byl náš učitel při jednání s "dospěláky" i bojovníky. Také hodně napomohli táborové návštěvy Balua a Bobra. Bobr vydatně pomohl při velké táborové hře a tak jí Nandu dotáhl do plného závěru celkem úspěšně. A konec tohoto tábora? Všichni bojovníci podle starých zvyklostí zbourali a složili své stany a táborový materiál do "hangáru". Připravili i hranici a zásoby dřeva na závěrečný oheň. Ale nebylo nám souzeno. Velká průtrž mračen a poryvy větru, které "hangár nevydržel", neumožnili ani ukončit tábor tradičním slavnostním ohněm.

Následující oddílový rok byl zpočátku podobný roku předešlému. Problémy s počty bojovníků nezmizely. Navíc vznikla svízelná situace odchodem Natanise - také na zákl. vojenskou službu. Odešel nám tak potřebný štít před úřady. Nakonec vypomohla Jelena z ODPM. Tím jsme se zachránili před papírovým rozpuštěním. Problém ale nezmizel, hledal jsem dál, protože nebylo jisto v otázce tábora a tábor se blížil. Našel jsem. Pomohl dlouholetý přítel oddílu a kamarád snad všech oddílových generací Pe-pa. Ujal se celkové přípravy. Zvolili jsme jinou taktiku shánění nových bojovníků a tak se náš počet konečně zvýšil. Podařilo se i zajistit nové tábořiště u Zdaru nad Sázavou. Ze starších se přidal dlouholetý oddílový člen Bobr a tak už na tábor vyrazila slušná parta.

Čekala nás velká louka v oblouku říčky Sázavy. Prstenec lesů. Skály a tůňky. V mělkém kaňonu nepoužívaná zarostlá trať. Tajemné tunely pod ní. Zřícený most. Na romantickém starém skautském tábořišti opět vyrostl táborový kruh stanů, brána, stožár s květem vlajek, čingischán na podsadě se stoly a sezením družin, kuchyně, plato na mytí, bobři hráz, baryball, sauna i tee-pee. Dopoledne odcházely družiny za výcvikem tábornické praxe do terénu. Odpoledne byly hry do celotáborového bodování o oddílovou trofej Totem Rolfa zálesáka - zvítězil velmi těsně Šlahounek. (Pěkný totem pro potřebu tábora tehdy vyrobil starý oddílový člen Mauglí). Nebo družiny vyrážely na další úseky z velké táborové hry Tajemství ztracené expedice. Přes ukryté dopisy, staré pečetě, šifry a podivné hlavolamy, získávaly zprávy pro noční cesty za klíči od devíti zámků tajemné bedny. A tak díky znalostem Pe-py a Bobra se podařilo tento tábor nejen dobře připravit, ale i zrealizovat. Po dvou letech to znamenalo návrat k lepším časům. Začalo se tzv. "blýskat na časy". Nebo jak se říká "zasvítilo slunce na naší stezce". 13 oddílový tábor získal název tábor Slunce.

Hned po táboře jsem začal s Balůem připravovat jeho návrat do oddílu. V září Balůovi skončily dva roky vojny a nám dvouleté období zkoušek a hledání. Byli jsme mladí a nezkušení, někdy odhodlaní - jindy plni skepse. Bylo však třeba převést oddíl i přes toto údolí a v tomto čase. Za to, že jsme přešli patří velký dík Pe-povi, Bobrovi, Natanisovi, Nanduovi, Rozumoví a Robimu. Všichni se snažili o to nejdůležitější, aby tradice Bílého Orla nebyla zapomenuta a aby oddíl mohl žít dál.
 

Červenec 1994