|
Oddílový
život
Radek Břečka - Trifid
TRIFID (oddí1ové číslo 085) - Osmý náčelník Bílého Orla. Byl rádcem
Racků a Medvědů. V době Utanova náčelnictví byl podnáčelníkem.
Oddílový život je jeden velký běh. Události se valí jedna za druhou,
oddíl tak jako orel stoupá, klesá, aby se po roce či dvou opět zvedl
vzhůru. Po letech odloučení od tohoto dění, splývají pak všechny
události do jednoho filmu, kde se za sebou rychle a nezadržitelně
řítí jednotlivé tváře a dojmy z těch let. Eskymák jedoucí na lyžích
do propasti, kde bylo naštěstí zábradlí, Vlček zápasící se stavbou
tee-pee. Ježek hasící požár čingischánu, který předtím Vlček
založil. El s hořící rukou a loučí nebo Mravenec, který už odmítá
dál vléci svůj obrovský batoh a těžké boty. Nakonec však vždy
zůstává pocit, že nejdůležitější bylo a je vědomí, že v oddíle našel
člověk několik lidí, na které se může spolehnout a kteří pomohou,
když bude třeba. Pokusím se nyní nastínit, kudy se Bílý Orel ubíral
od podzimu 1987 do léta roku 1990.
Po rozpačitém Roce v labyrintu začíná 19. rok bez družin. V Táborové
radě té doby jsou Kozlík, Buratino, Ježek, Mudrc, Canozewa a já.
Teprve se učíme řádně připravovat podniky. Pravidelné rodovky
nahradily tzv. KA-POGy které vedou vždy dva členové TR. V oddílových
žilách však již začíná konečně kolovat nová krev. Po téměř 1,5 roce
přichází první větší vlna nováčků. Do oddílového života přináší
tolik potřebné uklidnění, neboť staří bojovníci mohou předávat své
zkušenosti, což jim dává pocit důležitosti. Nováčci pak lačně hltají
každé jejich gesto a slovo. Vždyť oni jsou již v oddíle rok či dva.
Doba, která se pro duši nováčka jeví jako věky. Během roku probíhají
tradiční podniky jako Jarní robinsonáda, Pochod na Okoř atd. Hrají
se velké páteční hry. Např. ta, která končila v Rudolfinské štole u
Vltavy, o níž neměli mnozí bojovníci do té doby ani potuchy. Rok se
blíží rychle ke svému konci a je zde tábor. Tábor Hladu (který se
poprvé koná nedaleko Stříbra) na který naše žaludky dlouho
vzpomínaly. Vlček zde dokázal téměř nemožné, naučil chodit tee-pee a
byl pak po celý tábor znám jako ing. Vlček Vlček. Tábor v údolí, kde
při jasných, mrazivých nocí měsíc ostře osvětloval táborové
náměstíčko. Tábor v jehož okolí objevujeme zapadlé louky, strmé
skály a v nich zapomenutý srub. Táborem také končí rok, který jsme
pojmenovali rokem Zpět.
Následující rok přináší obnovení činnosti rodů, v jejichž čele
stanuli Mudrc a El. Probíhají mezirodová klání v Drabedu, rody
bojují o Modřínový srub a další tradiční oddílové trofeje. Vánoční
slavnost přináší obnovení činnosti Racků, jejichž rádcem se stává
Buratino. Jako nováčka a bojovníka mě vždy přitahovaly velké páteční
hry na Starém městě. Ty nechybí ani v tomto roce. Dodnes vzpomínám,
jak při té podzimní měly rody sledovat neznámého agenta, kterého
myslím představoval Kozlík. Jeden rod však sledoval zcela cizího
pána, který byl z toho velmi nesvůj. Když svůj omyl zjistili, bylo
už na vše pozdě. Rok přivedl do oddílu mnoho nových tváří - Mnicha,
Horna, Žabáka a jiné a jednu tvář odvedl na vojnu Kozlíka. Rok
dvacátého jara končí táborem Ve vyprahlém kaňonu. Táborový život je
zcela přizpůsoben táborové hře "Cesta do Orelana", která pojednává o
pochodu ztroskotavších námořníků do města Orelano. Bojovníci cvičili
svou znalost vlajkového kódu, svolávání na oběd je nahrazeno zvukem
lodního zvonu. Strašná vedra vysušila potok, a tak jsme se saunili
jen jednou, když Jeleni vypustili část zdejšího rybníku. Mýt se
chodíme do vzdáleného Kosího potoka a poznáváme tak, jak krušné bylo
mytí v dávných dobách Bílého Orla bez sauny.
Začátek 21. roku je ve znamení Dvacetiletí, které se konalo v
Radaru. Tuto akci již dlouho předtím připravovali hlavně Balů s Pe-pou.
Ale život oddílu spěchá neúprosně dál. Přicházejí další nováčci (Altair,
Mravenec a jiní a z některých starších členů je ustavena zvláštní
skupina - Orlové. Ti pomáhají při přípravě oddílových podniků,
některé později i sami vedou. Patřili sem Kobra, Chick, Eben a
Bobek. V čele Racků stanul Svišť. Na Letenské pláni pořádáme Let
draků, ve kterém rody soupeří se svými vlastními výtvory. V
listopadu dochází k dramatickým událostem v naší zemi. V té době se
můžeme jen dohadovat, co vše přinesou pro náš oddíl. Na Velikonoční
putování se vydáváme do nedávno ještě zlé ciziny do Rakouska. Svišť
s Bobkem zde způsobí výtržnost, když jdou bosi po silnici. Náhle
zastaví auto, řidič je oba podaruje čokoládami a odjíždí. Poznáváme,
že ne vždy platí, "bez práce nejsou koláče".
Tábor se koná na novém místě asi 4 km od Vyprahlého kaňonu, v údolí
Kosího potoka, nedaleko soutoku se Mží. Doba konání je přesunuta až
na srpen. Noci jsou mrazivé a několikrát vybíháme do ranního chladu
jinovatkou. Snad proto nevydrželi všichni členové na táboře až do
konce. Tábor později získá jméno Ztracených duší. Táborová hra vede
své hrdiny k dávnému divu světa na ostrově Rhodos. Při jednom z
nočních úseků vbíhají Rackové na místní tankodrom, ale naštěstí
všichni přežijí. Celý tábor nás provází smůla úrazů a zkažených
žaludků. Simulanty neodradil ani fakt, že na táboře nebylo vozidlo a
každý nemocný musel dojít na autobus. S končícím táborem končí také
má činnost v Bílém Orlu. O jeho další pouti vám bude vyprávět Ježek.
Červenec 1994
Zobrazit náborový
leták ve formátu PDF
|
