TÁBOROVÁ SAUNA

K významným fenoménům Bílého Orla, hned v závěsu za duralovou lakroskou, patří konstrukce táborové sauny. Také u jejího vzniku stála postava oddílového člena Miroslava Šumana – Kuličky. Její vývoj trval roky pozvolných vylepšení i zásadních objevů až se ustálil v konstrukci zcela funkční a snadno zbudovatelnou. Bohužel, zatímco duralová lakroska se stala táborníkům snad všech organizací nepostradatelná a dobila v Českém lakrosu i své sportovní výsluní, konstrukce táborové sauny BO přes nesporné výhody zapadla a nenašla své napodobitele. Snad je důvodem, že zatímco lakrosku si mohl vyzkoušet kdekdo, přístup do táborové sauny BO měl možnost jen málokterý „cizinec“ – vlastně si osobně nepamatuji ani jeden případ.

Již před více jak deseti roky jsem se pokoušel o popularizaci této sauny v okruhu skautských a tábornických organizací prostřednictvím článku v časopise ČIN a později na jeho webových stránkách.


    TÁBOROVÁ SAUNA BÍLÉHO ORLA prověřená mnohaletou oddílovou praxí

Na některých letních táborech se setkáváme s táborovou saunou. V principu jde většinou o jednoduchou napodobeninu indiánské potní chýše.

Vybuduje se potní prostor o velikosti stanu s podsadou (často takový starší táborový stan na podsadě jako sauna slouží, někteří však vytvářejí charakteristické indiánské kopule z ohýbaných větvi). Dobře se utěsní a zateplí (celty, plachty a staré deky). Venku se rozdělá velký oheň, v kterém se řádně rozpálí kameny (ne přinesené z potoka – roztrhly by se). Vyjmou se z ohniště, očistí od popele, přenesou do potní místnosti a jejich poléváním se vytváří v malém utěsněném prostoru pára. Když se těla táborníků řádně propotí a prohřejí, prudce se ochladí ve studeném potoce.

Tento jednoduchý a nejčastěji používaný postup má i řadu nevýhod. Již odpoledne je třeba takovou družinu, která se bude večer saunovat, vyčlenit z táborového programu. Musí si dojít na velké množství dřeva a zpracovat jej. Rozdělat řádný oheň a až několik hodin rozpalovat kameny, které stejně většinou vystačí maximálně pro dva cykly prohřátí (což je tak optimální pro jednu družinu – cca 6 až 8 osob). Vyjmutí velkých rozpálených kamenů, jejich očištění a přenesení do potní místnosti, není jednoduché a je dost nebezpečné (popálení). Často se nepodaří kameny řádně očistit a zbytky popele při polévání se smísí s vznikající párou, kterou vdechujeme, nebo dokonce vyvolají štiplavý kouř, který pálí do očí. Ti kdož sedí těsně u polévaných šutrů naříkají, že se opaří, zatím co těm kdož jsou nejdál je pořád ještě zima. Nohy čachtají v bahně, které vzniklo z přebytku vody na hliněné podlaze. Řádné prohřátí bývá mnohdy problematické, hlava je nahoře kde je až nesnesitelně horká pára a spodní partie těla by ještě potřebovaly na řádné prohřátí mnohem delší dobu.

Tak jsem vám tu nastínil lehce katastrofický scénář, který jsem si však při návštěvách na mnoha táborech užil. Samozřejmě, že lze dospěláckým rozumem mnohému se vyhnout, nebo eliminovat na snesitelnou úroveň. Ale je takovýto dospělácký přístup typický pro vaše družiny? Pro naše ne, a tak jsme hledali jiné řešení. V neposlední řadě nám vadila velká spotřeba dřeva a času, při tak malém využití sauny pro jednu družinu za večer. V řadě pokusů o jinou táborovou saunu jsme přes překážky mnoha slepých uliček došli až k variantě, kterou již mnoho let neměníme. Její stavba je trochu složitější a stavíme ji na předvoji nebo na začátku tábora jako jednu z hlavních tradičních staveb.

Nepostradatelné, ale pravděpodobně pro mnohé oddíly nejsložitější bude pořídit si jednoduchá železná kamínka, která jsou srdcem naší táborové sauny. Pro šikovného tatínka, oddílového spřízněnce nebo bývalého člena, však svaření silných železných plátů do tvaru jednoduchých podlouhlých kamen není zas tak složité, vždyť navržené rozměry jsou jen orientační a na nějaké nepřesnosti zas tak moc nezáleží. Důležitá je dostatečná délka (poměry jezevčíka) – dlouhé úzké tělo na krátkých nohách. Vyústění pro komínovou rouru udělejte raději přesněji, aby v místě napojení neodcházel kouř do prostoru potní místnosti.

Podstatou naší táborové sauny byly tyto úvahy. Kamínka spotřebují méně dřeva, obsluhou z vnějšku nekouří do prostoru sauny a mají dostatek přívodu vzduchu na hoření. Umístění komínu s „čertem“ v sauně zajišťuje velkou vyhřívací plochu (teplota v sauně dosahuje snadno i 90 °C). Sauna je suchá (kamna se nepolévají) a proto se zde dá vydržet i ve velkém horku. Vyvýšené plato umístí spodní partie těla výše kde je tepleji a izoluje od spodní nejchladnější části sauny. Přirozeně odděluje užitkový prostor od prostoru s kamny a komínem. „Schod“ z plata ke dveřím ulehčuje odchod z nízkého prostoru. Celá stavba není náročná na přesnost a proporce. Saunu můžeme vbudovat do nerovného prostoru (terénní vlna břehu). Vnitřním platem vyrovnáme výškové rozdíly. Plato sauny se může měnit podle stáří táborníků a velikostí družin (při velikostí plata cca 2 x 2 m lze saunu ještě snadno vytopit). Výšku od plata ke stropu určíme tak, že při sezení se hlavy ještě těsně nedotýkají stropu sauny. Nezapomeneme na ochranné tyče (jsou však velmi namáhány teplem) kolem komína a kamen a v prostoru vstupu/výstupu. Rozžhavená kamna a plech komína však často výstražné svítí do tmy a nelákají nikoho, aby si na ně sáhnul.

Nejdříve vztyčíme základní kostru sauny, vybudujeme vnitřní vyvýšené plato, které řádně začistíme (třísky v pozadí nejsou nic moc). Umístíme kamna, „obezdíme“ vyčnívající část kamen (kameny a jíl) z boku sauny. Někdy obkládáme kameny i boky saunových kamen aby vzduch byl nasáván pouze z venku. Vztyčíme komín s čertem (lze provozovat bez „čerta“ ale pak často plameny šlehají až k vrcholu komína a jiskry poškozují plachty na sauně a zvyšují nebezpečí požáru v okolí sauny). Doporučujeme jednoduchý lapač jisker. Také pravidlem, že noční táborová hlídka saunu a okolí kontroluje, přispějeme k protipožární ochraně. Kostru sauny lze pobít krajinkami ze starých rozpadlých podsad (tak to děláme my). Nebo jen zavětrujeme konstrukci, hlavní kůly zapustit, aby se celá „krabice“ nerozjela a v místech sezení připevníme krajinky jako opěradla. Saunu co nejlépe odizolujeme a zateplíme. Např. přes saunu přetáhneme staré plachty z poškozeného „hangáru“. S dveřmi si trochu pohrajeme, aby seděly (případné zajištění aby se samovolně neotvíraly, řešíme vždy zevnitř – zvnějšku láká kluky někoho v sauně zavřít). A nakonec u naší sauny vše sladíme s okolím starou vojenskou maskovací sítí.

Provoz v sauně na našem táboře bývá skoro každý druhý nebo třetí večer. Saunují se všechny tři družiny. Stihne se to od večeře do večerky. Každá družina si připraví plnou bedýnku naštípaných polínek (tj. táborová míra – hluboká plechová bedýnka od vajíček). Toto množství dřeva od tří družin, stačí k celovečernímu provozu sauny. I prvotní roztopení sauny je relativně krátké. Když je sauna již prohřátá poslední z družiny „nafutruje“ kamínka na doraz a vleze do sauny za ostatními. Není třeba stálého přikládání, na jedno „nafutrování“ se zvládne jedno řádné prohřátí, v případě druhého cyklu se vše opakuje (některé slabší nátury již podruhé nechtějí a rádi kamarádům v sauně řádně zatopí). Plochá střecha sauny slouží jako dobré a suché místo na odkládání svršků. Kousek od dveří sauny jsou dvě spojené fošny, které vedou nízko nad potokem k tůňce na ochlazení.

Od doby kdy jsme zavedli časté saunování jsou konečně kluci skutečně čistí. Při chladném počasí je sauna táborová oáza. Do sauny se nechodí s povrchovým zraněním (odřeniny a sečně rány), ani ti, na které „něco leze“ a už vůbec ne osoby s vadami srdce.

Naše družiny se saunují sami, někdy jen s podrádcem (když se rádci dohodnou, že si udělají vlastní). Panuje tu radostná a družná nálada. Všichni večer usínají jako nemluvňata (ti co se již vysaunili mohou zalehnout už před večerkou).

Když kolem půlnoci skončíme s přípravou dalšího táborového den, často chodíme rozpustit pot, námahu i starosti do táborové sauny. Vracíme se ztichlým táborem, čistí na těle i na duši a ke hvězdám máme tak blízko…

PePa

Poznámky pod čarou – info z praxe:

Jako vůdce (vůdkyně), musíte posoudit, zda vaši kluci (děvčata) jsou schopni se saunovat sami bez dohledu dospělé osoby (zpočátku raději ne!) – zda máte dostatečně vyspělé (rozumné) družiny. Zda nebudou uvnitř zadržovat někoho, kdo už pociťuje potřebu se jít ochladit, zda nepřiměřeným „kočkováním“ neohrozí stabilitu stavby s následkem požáru. Vytvořte v sauně přátelskou atmosféru veselého a klidného povídání!!
Možná, že bude dobré, než se sauna v oddíle zažije, ponechat jednu stěnu zakrytou pouze plachtovinou s možností snadného nouzového úniku (nadzvednutím plachtoviny). Nejkritičtější místa pro vznik požáru (chycení plachty) je v okolí kamen kde se přikládá a v okolí vyústění komína střechou.

Nikdy se nesaunuje pouze jedinec, poslední dva z družiny by měli odejít z vnitřního prostoru sauny společně. Kluci rádi „soutěží“, kdo vydrží v sauně déle. V případě nutnosti „vytvořte pravidlo“, poslední dva „vyhrávají“. Je možné umístit do sauny i ešus s chladnou pitnou vodou. Po saunování by účastníci měli doplnit tekutiny – počítejte s tím v kuchyni.

Za celou dobu používání tohoto typu sauny, nedošlo k nějaké krizové situaci. Nejčastěji se začnou opalovat tyče sloužící kolem kamen jako zábrany (nedáváme jich tam mnoho, na jednu stranu dvě tři). To se projevuje částečným výskytem kouře uvnitř sauny a je to i cítit. Kontrolujte je a v případě potřeby vymněte. Nepoužívejte na ně vyschlé dřevo.

Je-li velký výskyt jisker z komína může dojít k drobnému propálení oblečení umístěném na střeše sauny. Ale naši kluci nemají na táboře, žádné „hógo fógo“ oblečení a tak tato více méně výjimečná skutečnost nikdy nevadila. Proti jiskrám se osvědčuje tzv. lapač jisker na vrcholu komína, a také používání „čerta“. Saunu stavíme u vody, kde bývá vlhké prostředí a tak nebezpečí požáru omezujeme na minimum.

Určete někoho, kdo po saunování řádně saunu a okolí zkontroluje. Zda se někde plachta nedotýká horkých částí, zda je kolem kamen pořádek a kamna vyhořelá, zda horký popel nemůže způsobit požár (pozor na silný vítr!), otevře dveře sauny a zajistí je proti samovolnému zavření atd. Také je povinností noční hlídky saunu kontrolovat. Naše sauny bývají velmi blízko tábora (na dohled) a tak to není problém.

Protipožárních opatření není nikdy dost. Prosím, uvědomte si, že mnohé dnešní děti nikdy neobsluhovali kamna a neumí s ohněm náležitě zacházet (doma mačkají tlačítka na ovladačích). Mnohdy ani netuší, že celta, která se dotýká horkého boku kamen se může vznítit až dlouho po jejich odchodu. Navíc je večer, již tma, a baterkou neprohlédnou vše řádně. Spoléhejte se pouze na spolehlivé.